V předchozím článku jsme vám ukázali, jak žijí praví, afričtí masajové. Pokud vám tento příběh unikl, doporučujeme se k němu vrátit a zpětně si ho přečíst.
Tentokrát vás vezmeme do typické vesnice v Africe, pod pohoří Mount Elgon, odkud Manu (člen ATOA týmu) pochází. Na tomto krásném místě, všude pokrytém oranžovou zeminou, jsme s rodinou strávili delší čas, abychom se společně poznali a oni mi mohli ukázat, jak rozmanitý a báječný život tu může být.
Mount Elgon
Je vyhaslá sopka v Keni, která se nachází severně od města Kisumu a prochází přes ni státní hranice mezi Ugandou a Keňou. Odtud také pochází velmi dobrá káva, která se tu pěstuje a vyváží na export. Mimo kávy tu místní lidé pěstují mnoho druhů ovoce, jako např. avokádo, mango, banány, ananasy nebo sladké brambory, kterým u nás říkáme batáty. Sladší a čerstvější ovoce jsem v životě nejedla, přísahám. Rodina nemohla pochopit, proč si tu chuť čerstvého ovoce tolik užívám. Oni si tu ovoce mohou koupit, nebo dokonce utrhnout na každém rohu. Smáli se mi, když jsem si šla ráno na zahradu utrhnout avokádo ze stromu, že jsem si to natáčela na telefon, abych to poslala na oplátku své rodině do Prahy.
Radost z maličkostí
Skutečně bychom se od místních mohli učit, o čem vlastně ten život skutečně je. Radost tu mají úplně ze všeho. Nejvíce jsme chtěli potěšit děti, proto jsme jim jako dárky přivezli spoustu hraček. Ženám zase věci do kuchyně, no a chlapům něco dobrého k pití. Alkoholu v Keni moc neholdují, protože je většina z nich silně věřících, ale nakonec si dali říct a malou skleničkou si s námi připili.
I když je tu život skutečně velmi těžký a složitější než u nás v Čechách, neztrácejí víru a naději, aby ten život měli o kus lepší. Na vesnici je všude spousta mladých mužů, kteří postávají a poflakují se po ulicích bez zjevného cíle. Nejčastěji na motorkách, na kterých čekají na svoji příležitost k práci, že budou moci na motorce někoho převézt nebo něco odvézt. Co tu bylo skvělé, že právě díky těmto lidem okolo jste si se vším vždy poradili, a to velmi rychle. Na ulici koupíte snad úplně vše, co vám chybí do kuchyně nebo do domácnosti. Díky tomu se nám velmi rychle a pohodlně podařilo dokoupit zbylé věci, které nám chyběly do domu. Ženy na ulici nejčastěji prodávají zeleninu a ovoce, které samy vypěstovaly. Muži zase dřevěný, masivní nábytek, který ručně vyrobili. Takto se tu nejčastěji vydělávají peníze, které rodina použije především pro své děti, na zaplacení školného. Povinná školní docházka tu bohužel zavedena stále není a vzdělání tu je velmi drahé, které si tu ne každý může dovolit.
Jídlo a vůně všude kolem vás
Hmm, ty chutě mi opravdu chybí. Tradiční přílohou je tu kaše ugali, která je vařená na otevřeném ohni. Je to pouze směs bílé mouky se studenou vodou. Nebo mé oblíbené chapati, slané placky. Zkuste si je uvařit jako přílohu doma. Smícháte pouze hladkou mouku s vodou, mlékem, špetkou soli, cukrem a na konec přidáte na jemno nakrájenou mrkev. Vše smícháte dohromady, vyrobíte těsto a placky smažíte na pánvi. Uvidíte, že si je zamilujete stejně jako já.
K masu se nejčastěji podává zelený kadeřávek, který se dusí pod pokličkou společně s červenou cibulkou a rajčaty. Pokud se jedná o maso, často tu najdete maso kozí, na všechny možné způsoby. Smažené bez omáčky, nebo dušené s rajčatovou omáčkou. Skvěle ty chutě fungují dohromady, když si rukou vezmete kousek ugali, kadeřávek a namočíte si to do omáčky s masem. Na kuchyni si zde dávají skutečně záležet, i kdyby u plotny měli strávit několik hodin. Svačiny tu sice v oblibě moc nejsou, ale chuť místního ovoce nikdy nezapomenu. Nic sladšího a voňavějšího jsem v životě neochutnala.
Všichni mi budou moc chybět, ale je na čase se posunout v našem dobrodružství o kus dál, na poslední místo, a to je k moři do města Mombasa.